Sportovní bugyna od CFMOTO už je na trhu už třetím rokem (to to letí), ale pořád nás překvapuje. Taky jsme si na ní museli pořádně dlouho počkat. Designové studie vozilo CFMOTO po výstavách několik let a když se ukázala finální verze, stálo čekání za to. Ale stojí za to i svezení?

Techniku už asi není třeba znovu představovat, přesi jen už jsme o ní párkrát psali. Podívejme se tedy hlavně, jak sportka vypadá zblízka. A začneme uvnitř interiéru.Ten je minimalistický a nabízí hlavně dobrou ergonomii. Všechno je tam, kde to čekáte, včetně ruční brzdy a všech přepínačů. Jediné, co bylo za jízdy po silnici dost otravné, je spouštění blinkrů, které má na starost vertikálně umístěný kolébkový přepínač na středu palubní desky. Při každém zapnutí blinkru se musíte nejdřív na přepínač podívat, najít ho v řadě a pak zapnout blinkr. Stejně ho musíte i vypnout. Tady by si CFMOTO zasloužilo klasickou páčku u volantu, nebo alespoň automatické vypínání. Jinak ale nemám interiéru co vytknout. Samostatnou kapitolou je barevný TFT displej, který zobrazuje snad všechno, co můžete za jízdy potřebovat. Konec konců stejný displej máme na našem redakčním GT a tam funguje bezvadně. 

Design z Rakouska

Společnost CFMOTO se spojila s rakouským designérským studiem Kiska, což byl podle mě jeden z nejlepších tahů, které mohli Číňané udělat. Bugyna je na první pohled moderní až trochu futuristická a je vidět, že se nad designem uvažovalo komplexně. Nic tu není jen tak pro parádu, každá křivka navazuje na další a třeba i ochranné rámy tu nejsou jako pěst na oko, ale navazují do designu bugyny. To platí i o pevných dveřích, které jsou opravdu bytelné. Jsou tu ale hlavně kvůli ochraně jezdce při převrácení nebo nárazu, takže pokud se chystáte do bahna, tak si raději vezměte kalhoty, co můžete umazat.

A to bude platit i o vašich zavazadlech, protože sportovní Z1000 nemá vzadu ani malou korbičku, takže vše musíte přivázat na nosič za kabinou. Pod ním je ukrytý vidlicový dvouválec, který známe ze čtyřkolky X1000. Zajímavě řešené je sání přes dva filtry na bocích, které nejen že plní dobře svou funkci a jsou dost vysoko pro případ brodění, ale k tomu i dobře vypadají. Vlastně jediné, co kazí ladnost Z1000, jsou zrcátka, která se sem fakt nehodí, ale homologace má svá pravidla a navíc je v nich opravdu něco vidět, což je tu asi o něco důležitější, než vzhled. 

Bude výkon stačit?

Dost ale bylo koukání, je čas usednout za volant. Nejdřív mě čeká pár desítek kilometrů po silnici. To sice na terénních gumách není zrovna ideální zábava, ale alespoň mám čas si CFMOTO trochu osahat a zvyknout si na něj. Bublavý zvuk dvouválce už známe ze čtyřkolky a je pořád stejně super a rozhodně poutá pozornost. Převodovka funguje i u nezajetého stroje celkem hladce, takže řadím D a vyrážím. Chvilku mi trvá, než se zorientuji v nastavení náhonu, který má variantu náhonu zadku, 4x4, nebo 4x4 s uzávěrkou. U poslední možnosti CFMOTO automaticky omezí rychlost, aby nedošlo k poškození předního diferenciálu.

Na silnici dává samozřejmě smysl jen zadokolka. Na silnici oceňuji přesné řízení, díky kterému odpadá pocit "plavání" ze strany na stranu, který bugyny na terénních gumách mívají. Výkon na silnici stačí a krok s auty budete na okreskách v pohodě držet. Jen v zatáčkách to chce občas trochu zatnout zuby a doufat, že offroadové gumy neustřelí. Legální devadesátku máte na tachometru za chvilku a CFMOTO pokračuje ve zrychlování dál i na trojciferná čísla. Ale na rovinu to není zrovna to, po čem bych toužil. Do kabiny už tou dobou dost fouká a gumy hučí tak, že překřičí i dvouválec za kabinou. 

Konečně můžu sjet ze silnice a pustit se polňačky, kde si můžu zkusit pocity rally jezdce, i když při trochu menších rychlostech. Od dvouválce samozřejmě nemůžete čekat brutální výkon, jaký má severoamerická konkurence, ale na svižnou jízdu to bohatě stačí. Důležité nicméně je, že motoru dokáže sekundovat podvozek a na rychlých cestách se nemusíte bát, že se auto rozvlní nebo rozeskáče. Za volantem máte neustále pocit kontroly nad tím, co se děje pod koly, a to je to hlavní. Rozjetou bugynu je samozřejmě potřeba taky zastavit, nebo alespoň spolehlivě zpomalit. Brzdy sice nejsou nijak kousavé, ale když se do pedálu trochu opřete, fungují výborně a ani po celodenním řádění v Hummer Centru nejsou unavené a nevadnou. 

Výlety po polních cestách jsou sice super, ale myslím, že Z1000 Sport má na víc, ostatně Litevci se s ním chystají na Dakar, takže nastal čas trochu drsnějšího zacházení, při kterém se budeme snažit najít limity bugyny. Na uzavřené trati se nemusím bát kolize ani domorodců a navíc je tu spousta prima překážek, na kterých můžeme vyzkoušet, co CFMOTO umí.

Začneme bočním náklonem. Tady jsem se upřímně trochu bál, protože pocitově je konstrukce Z1000 hodně vysoká, ale těžiště je nakonec poměrně nízko, takže vše překonávám na čtyřech kolech. Následuje přejezd pražců, a dalších menších překážek, kde to jen trochu zadrncá, ale pohon 4x4 pořád zůstává vypnutý. Díky tomu si můžu užívat rychlejší zatáčky a nechávat zadek bugyny občas ujet stranou, což je náramná zábava, jen je potřeba si dát pozor na nerovnosti na vnějšku zatáčky, které vás hodí na bok, ani nevíte jak. I rychlejší jízdu podvozek zvládá na jedničku a do kabiny přenáší jen minimum nárazů a dostatek zpětné vazby. Na limit ho dostanou až skoky, při kterých se tlumiče dostanou až k dorazům a bugynu nepříjemně vystřelí na předek. 

No a pak jsou tu výjezdy. U Prahy samozřejmě nenajdete dlouhé kopce jako v Rumunsku, ale o to dokážou být zrádnější. Všechno je to ale spíš o hlavě jezdce a myslím, že váš limit přijde dřív než výjezd, do kterého se CFMOTO s redukcí a uzávěrkou nevyhrabe. 

Stojí za to?

Asi se shodneme, že designově se CFMOTO rozhodně podařilo. To samé platí o motoru a podvozku. Je ale třeba si uvědomit, že tohle není závodní speciál a daleko lépe než na autokrosové trati se bude cítit na expedici, nebo prostě jen vyjížďce. Na trati se pochopitelně taky neztratí, ale pokud tam narazíte na majitele násobně dražších side-by-side, tak budete kapitulovat. Z1000 Sport je bugyna pro ty, kteří mají raději volant než řídítka, rádi se svižně svezou, ale nemají ambice na závody a nepotřebují extrémní výkony na úkor pohodlí, praktičnosti a provozních nákladů. 

Fotogalerie

Text a foto: Matěj Oliva