Den, kdy jsem jel na prvním dvouválci od Polarisu si pamatuju jako dnes. Byla to osmistovka s robustním rámem, těžká, na tehdejší dobu neskutečně výkonná a schopná odtáhnout a projet skoro všechno. Co ale Polarisu moc nešlo byla zábava, tahle mašina prostě fun factor neměla. To se ale po pár generacích měnilo a když vidím aktuálního krátkého Sportsmana, vidím mu ve světlech takovou tu rošťáckou jiskru. 

Tahle motorka dlouhodobě patří mezi nejprodávanější nejen v České Republice. A když se nad tím zamyslíte, není se čemu divit. Je dobrá pro začátečníky i pokročilejší jezdce, univerzální, neobvykle praktická a za super cenu. No a teď přichází v nové generaci.

Už nějakou dobu tu máme zaběhlá nějaká pravidla, která definují endurový trh. No a po tom, co rakouská KTM koupila Husqvarnu a Gas-Gas je tu vlastně konkurence ještě menší. No a do toho všeho se rozhodla čínská firma Kayo přijít s dvojicí ostrých endur. Ne, nejsou to ani pitbiky, ani vzduchem chlazené motorky na ryby, ale opravdová endura, která mají vše, co mít mají. No a do toho stojí zlomek toho, co "zavedené" značky. Budou ale fungovat?

Značka Kayo přinesla na trh zajímavou novinku, která vyplňuje mezeru mezi sedmdesátkou, která je určená pro úplně nejmenší, a stoosmdesátkou pro odrostlejší jezdce. No a protože už přeci jen nejsem ideálním adeptem na testování takového stroje, posadili jsme na Kayo Matěje Petráka, který ocení vlastnosti takové čtyřkolky o něco lépe.

I když momentálně dost frčí litrové dvouválce a nejvíc se o nich mluví, pořád je nejsilnější kategorií třída jednoválcových dělníků kombinujících slušnou pořizovací cenu, nižší provozní náklady a nižší hmotnost. Ostatně firma Journeyman kdysi udělala díru do českého trhu právě s jednoválcovým "Gladem" 500, no a X625 je vlastně jeho mnohogenerační příbuzný. Tentokrát jsme otestovali jeho krátkou verzi, která v sobě skýtá zábavu a ovladatelsnost, jakou vám dlouhán nikdy nenabídne.

Kawasaki celkem nedávno představila nejdivočejší side-by-side ve své historii. Zatímco dříve se soustředila spíše na stroje, které dokáží zastat nějakou tu práci, tentokrát už jde o čistě sportovní záležitost. První, co zaujme, je agresivní design zelené bestie. Ani pohled do interiéru vás nenechá na pochybách, že tohle je čistě záležitost zábavy v terénu. Hádám, že vás Teryx zaujal hned na první pohled. Tahle novinka byla velmi očekávaná a dost možná už jste si o ní leccos načetli.  Jak se ale chová při pořádném svezení? 

Je tu pár věcí, které neodmyslitelně patří k určitým strojům a značkám. Honda byla vždy synonymem kvality. Ať už se budete pohybovat v zamrzlých pláních, na poušti, nebo v pralesích, čtyřkolky od Hondy všude slouží s naprostou spolehlivostí už desítky let. To je marketing, který si nemůžete koupit, ale musíte si ho prostě vysloužit léty poctivé a kvalitní práce. Zkrátka když vidíte okřídlené logo Hondy, vybaví se vám kvalita a výkon. A to platí i o nové Hondě Rubicon 4x4 DCT EPS modelového ročníku 2020. 

Pracovní čtyřkolka je skvělá věc, můžete s ní uklízet sníh, tahat dřevo, svážet seno nebo uklízet chodníky. Ale zkuste si někdy osm hodin sedět na čtyřkolce v mrazu a větru nebo v dešti. Už jsme si zvykli, že na UTV se dělají střechy, ale i celé kabiny včetně topení. Pro klasické čtyřkolky tu ale dlouho nic nebylo. Na podzim ale v Miláně představila firma DFK prototyp kabiny na CFMOTU X1000, no a my jsme se teď mohli svézt s první sériovou čtyřkolkou, která kompletní kabinu má. 

Loni jsem si poprvé pořádně vyzkoušel sněžný skútr, a i když trať a podmínky nebyly nic moc, dost mi tenhle zážitek utkvěl v paměti. Když pak letos nastala možnost podstatně našlapanějšího testu, kde jsme kromě pracovních strojů mohli vyzkoušet i plnohodnotné sporťáky, ani chvíli jsem neváhal a balil věci do testovacího Karoqa.