Abychom si řízení nové Kawasaki KRX1000 pořádně vyzkoušeli, vypravili jsme se do divokého terénu plného kamenitých cest a rychlých pouštních jízd kolem města Moab v Utahu, kde nás opravdu překvapily její schopnosti, ke kterým nepotřebuje žádné další závodní úpravy. Tahle nová KRX1000 je opravdu odolná, od masivních náprav až po velký bohatě dimenzovaný variátor. Kawasaki se pyšní tím, že by vám motorka měla vydržet dlouhé roky. Moabská poušť dokáže stroje opravdu poctivě zničit, ale hádáme, že s Teryxem to nebude mít snadné.
Už jen usednutí do kabiny, za kterou se skrývá litrový paralelní dvouválec, je zážitek. Sedačky poskytují vynikající držení těla, ale zároveň jsou dost pohodlné na to, abyste v nich vydrželi sedět celý den v těžkém terénu. Dají se navíc nastavit, takže se do kabiny pohodlně vejde i jezdec vyšší postavy a naopak ti méně vzrostlí v pohodě dosáhnou na pedály. Přesto by se nám ještě líbila možnost nastavení volantu v podélné ose tak, abychom při odsunuté sedačce nemuseli mít natažené ruce. Teryx není tak velký jako třeba Mawerick X3, a pokud se do něj posadí dva statní jezdci, budou mít jízdu trochu intimnější, zejména v oblasti ramen. V zatáčkách a na hrbolech do sebe jezdec se spolujezdcem rameny občas můžou narazit, což rozhodně není ideální. Tady by se hodilo ještě výraznější boční vedení sedaček. Zajímavé ale je, že i když jsem sedačku odsunul úplně dozadu, pořád za ní bylo dost místa na tašku, která se navíc nezahřívala od motoru a mohla tam být celý den.
Plnohodnotné dveře se otevírají a zavírají velmi snadno, i když je jezdec připoutaný, a poskytují nadstandardní ochranu. Když jsme vyrazili na cestu, namontovali jsme na madlo spolujezdce navigaci a vyrazili jsme na Seven Mile Rim na první den testování. Se zahřátým motorem a za doprovodu ostřejšího zvuku z výfuků nás čekala první těžší sekce – rovná písčitá cesta se řadou velkých boulí. Tady musíte buďto důvěřovat svému stroji a jeho schopnostem, a nebo prostě zpomalit a nerovnosti kopírovat. My jsme se rozhodli pro první variantu a Teryx nás nezklamal. S pedálem na podlaze jsme vyrazili vstříc boulím a čekali jsme, jak to dopadne. No a schopnosti podvozku nás hodně překvapily. Naše KRX1000 si razila cestu přes nerovnosti a ani jednou neměla náznak nějaké nestability nebo limitů podvozku. Svůj podíl na tom mají jednoznačně i 31“ velké pneumatiky Maxxis Carnivores, které poskytují dostatek gripu. Navíc gumy ani po mnoha novinářských testech nejeví známky poškození.
Jedna z věcí, na kterou se musíme zaměřit, je dávkování výkonu. Motor má masivní nástup výkonu v nízkých a středních otáčkách. To ale neznamená, že nahoře by nic nebylo, ale ten největší zátah zažijete na první 2/3 plynu. To je impozantní zejména na výjezdech ze zatáček a samozřejmě obecně při akceleraci. Pokud jste soudili Kawasaki podle výkonu dřív, než jste měli šanci se svézt, udělali jste velkou chybu, protože výkon není zdaleka všechno a jde hlavně o to, jak ho efektivně využít.
Pokračujeme dál na Seven Mile trail, kde je řada malých skalek v různých formacích po celé cestě. Je tu taky jeden výjezd, který je známý jako Wipe Out Hill, který může naplno ukázat schopnosti Kawasaki. Sledovat Teryx, který vedl skupinu, jak nám v kopci rychle zmizel z dohledu, bylo naprosto impozantní. Zvlášť, když jsme věděli, že jsme další na řadě! No a pak nás čekal sjezd, který se dá snadno kontrolovat díky skvělému brzdění motorem. Nejdřív ale nahoru. Překvapilo nás, s jakou jistotou se Kawasaki pustila do výjezdu. Díky zátahu v nízkých otáčkách Teryx stoupal nahoru bez zbytečného protáčení kol nebo poskakování. Velké pneumatiky v pohodě překračovaly kamenné schody a najednou jsme byli nahoře.
Dál jsme pokračovali do Seven Mile trail s krátkou přestávkou na oběd v Tusher Tunnelu. Celý den jsme měli pro jistotu zapnutou GPS, abychom měli cestu řádně zdokumentovanou a taky abychom nezabloudili. Cesty v Seven Mile jsou ale výborně značené, takže to rozhodně nebyl problém. Když jsme večer vylezli ze sedaček, tak s dojmem, že KRX je rozhodně dobře postavená mašina, která za celý den ani jednou nezaváhala.
Den druhý
Druhý den jsme se vydali na hodně trialovou stezku, která je známá jako Poison Spider (jedovatý pavouk). Podle toho, co jsme o jednotlivých sekcích slyšeli, čekala nás spíš pomalá jízda plná kamenitých úseků a skalek se zajímavými výjezdy. Tento moabský trail sleduje řeku Colorado a právě díky skalnatému terénu místy připomínajícímu jízdu na Měsíci je hodně populární.
Tento den bude test schopností, jaký KRX1000 ještě nezažila. Už jen cesta z parkoviště na začátek trailu je výzva. Je třeba přiznat, že pustit se po hladkých skalních úsecích, kam nás vedli zkušenější jezdci, chtělo trochu odvahy a hodně důvěry ve schopnosti stroje. Ve výjezdech to bylo hlavně o plynulé práci s plynem a jízdě konstantní rychlostí. Zbrklé pohyby by totiž mohly snadno obrátit Kawasaki koly vzhůru. Je třeba ještě připomenout, že jsme před tímto úsekem upustili pneumatiky, ale zpětně je třeba říct, že to možná nebylo nutné, protože Maxxisky mají i tak trakce dost.
Dlouhé a prudké výjezdy po plochých skalách byly doslova velkolepé a kabina naší KRX1000 nám pomohla cítit se za volantem bezpečně. Poskytuje taky dostatek výhledu z kabiny a řidič má perfektní kontrolu nad tím, co se okolo stroje děje. Vidíte přesně pod kola, což se hodí zejména ve výjezdech a sjezdech. Když se trochu vykloníte, vidíte dokonce na přední kolo a na to, kudy se pohybuje. Když se na to podívám zpětně, tak byl trail opravdu náročný a Kawasaki na něm mohla ukázat, co doopravdy umí. Na úspěchu ale rozhodně měly lví podíl 31“ pneumatiky Maxxis Carnivore. Měly skvělou trakci na kamení i skalách a dokázaly nás vyvézt i do kopců s úhlem 48 stupňů. Nikde se nám nestalo, že bychom se nehnuli z místa kvůli pneumatikám. Pokud dobře hospodaříte s plynem a jedete pomalu, nemusíte se bát, že vám to ujede. Celé dva dny jízdy byly každopádně skvělou ukázkou toho, co Kawasaki KRX1000 dokáže.
Takže co k tomu nakonec říct? Kawasaki se povedlo vyladit své side-by-side k řidičské dokonalosti. Je stabilní ve vysokých rychlostech, dobře ovladatelné a zvládá perfektně i trialové pasáže. Papírově sice není největší ani nejsilnější, ale je tak dobře vyvážené, že si nás získalo.
Text: Stephen Millet
Foto: Autor, Kawasaki
